To jsem zase jednou dostal do ruky BlackBerry! Upřímně nechápu, jak je možné, že RIM ještě nekrachnul, ale pevně doufám, že se to již brzo stane a ze světa zmizí, po Usámovi, další velké zlo. Vezmeme to rychle a zkrátka - máme iPhone na straně jedné a nové BlackBerry Bold 9780 na straně druhé, oba telefony jsou přihlášené do sítě a mají aktivní klasický datový tarif. Nastavit chceme, pro zjednodušení, Gmail účet, jelikož má bezpečně autodiscover a není třeba zadávat názvy serverů atd.

iPhone:
- Nastavení
- Pošta a kontakty
- Přidat účet
- Gmail
- Zadání jména, adresy, hesla (případně popisu)
- Účet ověřen, krom pošty mohu sychronizovat i poznámky a kalendář 
- Je to IMAP - přečtená pošta je přečtená, nepřečtená jako nepřečtená, v pohodě

BlackBerry:
- Musíme se dostat do "velkého" menu, které je teď IMHO celkem nepřehledné
- Nastavení
- Nastavení emailu
- Zde je jakési nastaveni služby Enterprise, což jako běžný mobilní uživatel slyšíme poprvé, snažíme se zadat nějaké přihlašovací informace, leč bez úspěchu.
- Lezeme skrz nastavení ve snaze najít nějaké "jiné" nastavení bežného emailu - bez úspěchu
- Řekněme, že nějakým zázrakem zjistíme, že potřebujeme aktivovat službu BlackBerry Internet Service
- Voláme na operátora, který nám službu za pár stokorun měsíčne aktivuje (pokud vím, je v tom i nějaký datový tarif, takže řekněme, že OK)
- V závislosti na rychlosti operátora čekáme pár minut až x hodin na aktivaci služby
- Přichází zpráva o aktivaci služby a lezeme znovu do nastavení emailu
- Zde už není aktivace Enterprise ale modrá stránka, která po nás chce přihlášení přes BlackBerry ID, které nemáme
- Vytváříme tedy nové BlackBerry ID, po zadání údajů musíme potvrdit licenční podmínky
- Rolujeme dolu
- Stále rolujeme dolu
- Zkoušíme "kropenaté" BlackBerry tlačítko, jestli to nejde odsouhlasit přes menu, nejde
- Rolujeme dolu
- Ještě stále rolujeme dolu 
- Konečně jsme dole a vybíráme "Souhlasím"
- BlackBerry ID vytvořeno a zároveň se přihlašujeme
- Konečně se dostáváme k zadání emailu a hesla
- Musíme však opět potvrdit nejakou licenci
- Rolujeme dolu
- Opět zkoušíme "menu" tlačítko, opět bez úspěchu
- Rolujeme dolu
- Hledáme nabíječku, neboť čerstvě vybalený telefon to už nezvládá
- Rolujeme dolu
- Dostáváme šílenou křeč do palce
- Díky bohu už jsme dole a klikáme na "Souhlasím" ať je to co je to
- Účet je ověřen, do advanced settings už nelezeme, protože nás bolí palec
- Přichází zpráva o úspěšném nastavení a s tím, že během 20ti minut nám začne chodit pošta (asi to musí schválit Pán Bůh)
- Začíná nám pípat a vibrovat telefon v intervalu co vteřina to jeden píp - začala chodit pošta
- Telefon stáhne poštu zpětně za poslední den - označená je jako nepřečtená
- Od rána nám přišlo 150 emailů... telefon 150x pípne 

Uteklo už pár měsíců od doby, kdy jsem si koupil PS3 a napsal první srovnání těchto systémů. Nyní jsem doma, marod, takže k ukrácení chvíle jsem se rozhodl, že si něco zahraju. Konkrétně jsem měl chuť na nějakou střílečku a protože doma podobný žánr víceméně nemám, padlo rozhodnutí navštívit online světy obou konzolí (Xbox Game Marketplace a PSN Store), kouknout co tam mají a stáhnout nějaké to demo (jsem skromný chlapec). Tento zážitek pak ve mě vyvolal nutnost podělit se o pocity flustrace a zmaru, které jsem při tom měl. 

Začneme hezky u PS3 a její PlayStation Network, jednak proto, že je u mě doma kratší dobu a druhak má narozdíl od mého starého Xboxu integrovanou wifi. To znamená, že se nemusím vydávat na dlouhou a strastiplnou cestu do pracovny pro neuveřitelně zamotaný UTP kabel.
První věc, která mi leze na nervy ještě před tím než na PSN vůbec vlezu, je otravná hláška o tom, že PSN Store je pro české uživatele momentálně dostupný pouze v angličtine a jestli chci pokračovat. Vzhledem k tomu, že celé menu PS3 je v angličtině, tak vás hláška v mateřštině celkem překvapí. Bohužel se to tak blbě ptá pokaždé, takže to po čase přestane být překvapivé a začne to pouze otravovat.
Nuže dobrá, českou hlášku se záludnou otázkou jsme snad zvládli a jsme teď v PSN Store, který vypadá následovně:

Protože jsme chytré hlavičky, vlezeme tedy do "Demos" kde je to rozdtříděné podle abecedy + nějnovější položky. Máme štěstí, že víme, co chceme, pokud bych vybíral demo podle žánru, tak mám smůlu, musel bych si to asi najít někde na netu a pak už hledat konkrétní jméno - to má logiku, že?

Dobře tedy, jsme pod konkrétní skupinou písmen, kde hra, kterou chceme (a která víme jak se jmenuje) je. Tady si dovolím malou odbočku - jak je vidět na obrázku, v "Demos" nejsou pouze demoverze klasických titulů, ale i Arcade hry a kupodivu takový Tank Battles tu má nejen Trial ale i Full Game upgrade..to bych v "Demos" tak nejak nečekal a uplně zbytečně to tu zaclání.

Popojedem. Uncharted jsme tedy celkem bez problému našli a tohle nám to ukáže. Stručný popis hry, download, rating. Žádné detailnější info o hře, žádné screenshoty nebo video/trailer, nic. Budeme prostě muset věřit, že se nám to bude líbít i když o tom vlastně nic nevíme.

Jako druhý úkol jsem si vymyslel stažení nějakého DLC pro LittleBigPlanet 2, ovšem šel jsem na to ze začátku uplně špatně. První nápad byl jít přes "All Games", tam najít LBP a tam to stáhnout. Nic tam, ale nebylo, pouze LBP 1 jako full game ke stažení, kapituloval jsem a šel na to přes Search, který je opravdu komplexní:

Zadáte jméno a hledání v All nebo Title.. to je celé, žádné DLC, žádné věci pro Avatara, nic takového. Můj dotaz na littlebigplanet 2 mi přinsel 2035 výsledků (nejsem mejdlo a hledal jsem v All). Náhodně jsem si vybral Toy Story Level Kit a jak se následně ukázalo, nemohl jsem si vybrat lépe.

Mě to totiž nedalo mi to a řekl jsem si, že když je to tady, musím to najít i běžnou cestou a ponořil se do hlubin PSN. První jsem zkusil "Game Franchises" kde něco bylo, ale ne to co jsem hledal, ani jsem moc nepochopil k čemu je to dobré a proč to má vlastní kategorii. Nicméně už na druhý pokus jsem si všiml té správné kategorie v "All Games" - položky PS3 Add-Ons - to bylo to, co jsem hledal!
No dobře, nebylo to tak bezbolestné, půl hodiny jsem chodil v kruhu po místnosti a nadával, jak to může být tak debilní, prosil boha aby mi ukázal cestu a tak všeliak podobně.. 

Zde se dále vyhledává přes známé abecední bloky a LBP 2 jsem tam opravdu našel.. ale co myslíte? Ten Toy Story Level Kit tam stejně nebyl. V tuhle chvíli jsem to vzdal a zároveň se rozhodl, že napíšu tento článek, protoze něco tak.. zvláštního se často nevidí.

Na závěr PSN sekce tu mám ještě takové 2 bombónky, ten první se sice přímo netýká PSN, ale je s ním celkem spjatý. Jde o to, že když už se vám podaří nějaké to demo najít a stáhnout - nemůžete si ho hned zahrát! Když to totiž pustíte, začne se hra teprve instalovat a vám nezbývá nic jiného než tupě čučet na nekonečný progress bar a čekat než se těch několik GB, které jste předtím hodinu stahovali, nainstaluje.
Druhá laskomina se jmenuje Internet Browser - vypadá a ovládá se to přesně tak, jak byste u prohlížeče na konzoli vydané před x lety čekali - strašně. Důležitý fakt ale je, že se přes něj dostanete do slušné databáze her, která obsahuje spoustu detailů, včetně trailerů a in-game videío konkrétní hře, viz Uncharted:

Vtip je v tom, že Browser a PSN spolu nejsou nijak propojené, takže z Browseru nemůžete jedním klikem pustit download a stejně tak se z PSN nedostanete na informace které chcete. No neni to ale úplně na hovno, co? 

Tak to by bylo, nyní tedy přejdeme k Xbox Live. Původně jsem na něm používal UK účet, protože v době, kdy jsme si ho zřizoval, česká verze neexistovala. Byl jsem si vědom toho, že PSN tím může být v nevýhodě, takže jsem před celou touto akcí migroval UK na CZ. Čekal jsem, že se vytratí podstatná část obsahu, ale kupodivu jsem nic takového nepozoroval. Srovnání je v tomto ohledu, řekl bych férové.. no dobře Xboxu asi trochu nadržuju, ale jen proto, že se v prostředí, které nabízí necítím jako Alenka v říši divů.
Game Marketplace v Xboxu se chova trochu jinak, než PSN Store, uživatel neopouští hlavní menu a při "zavření" Marketplace se ho to neptá, jestli chce něco opustit jako v PSN. Zároveň na něj ani nečeká nějaká blbá hláška, když do něj leze. Celé je to implementované do NXE a pokud vím, jak se NXE menu ovládá, vím, jak se ovladá Marketplace. (a asi taky systém vzdušné obrany USA)

Na Xboxu jsem si tedy zvolil stejné cíle. První byl najít nějaké demo, řekněme Forzu 3, vlezu tedy do Game Marketplace (což může být trochu zmatečné - nejsou tu jen hry ale i tématka a gamer pics).

Dále je to celkem jasně roztříděné - jak je vidět na obrázku. Jedna věc mi tady ale dlouhodobě vadí a to je Arcade Games na prvním místě v seznamu. Je to položka kam chodím opravdu jen zřídka (protože jsem velký chlapec a hra, která má budget menší nšž HDP naší republiky mě nezajímá), naopak Demos jsou až na konci. Na druhou stranu se zde hodí upozornit, že na rozdíl od PSN jsou zde Arcade hříčky oddělené a nestraší mezi ostatními "Full" tituly. Nestane se vám tedy, že se ukliknete a misto AAAAAAAA titulu stáhnete simulátor opičky na gumě.

Hledáme demo Forzy, takže tedy vlezeme do "Demos" - zde opět chybí možnost řadit demo podle žánru, tahle možnost je pouze na začátku v Marketplace jako takovém. Nicméně je tu alespoň možnost filtrovat podle oblíbenosti nebo počtu stažení.

Nejjednoduší cesta k Forze je hledat vlézt do titulů podle abecedy, zde najít F a pak už je to jasné. Demo máme. Je to takové česko-anglické, možná kvůli tomu, že mám v locale nastaveno UK kvůli dabignu/překladu her (nemám rád české překlady). Každopádně hned na první obrazovce je možnost hru stáhnout, ohodnotit nebo kouknout na video preview - u Sony nám možná tvrdili ze to nejde, ale vidíte? Ono to jde!

V details je popis hry + online/offline možnosti, nic moc důležitého.

V extras jsou veškeré DLC od blbostí po avatary, wallpaperů, přes Themes až po klasické doplňky do hry (v tomto připadě car packy nebo tratě). No a v gallery je několik screnshotů ze hry (zase to jde). Nevýhoda ovšem je, že všechen DLC obsah se nakupuje přes MS body a ne přímo za peníze jak je tomu v PSN, což není úplně praktické. Jediné, co lze koupit přímo kartou jsou plné verze her (a pak samozřejmě ony MS body).
Jen malá vsuvka - demo, které si stáhnu, mohu po stažení okamžitě hrát a není třeba čekat až se ještě nainstaluje, nebo až konzole vypočítá obvod hlavy vašeho nenarozeného syna.. což každopádně potěší (ten obvod). 

Úkol číslo 2 najít nějaké DLC má prakticky stejný postup. Přímo v Game Marketplace stačí vybrat místo Games & Demos "Add-Ons" (kdo by to byl řekl) a pak už je postup stejný.

V tomhle případě jsem si zvolil za cíl, "něco" k RDR. Nabídka je pak vlastně stejná jako předtím u dema Forzy s tím rozdílem, že si můžu hned koupit plnou verzi, jelikož byla vydána v Games on Demand.

Zde se musím přiznat, byl jsem trochu zmaten - chtěl jsem najít Undead Nightmare DLC, které v extras prostě nebylo a nějak nevím proč. Mám ho sice už stažené, ale i tak bych ho tam, mám ten pocit, měl normálně vidět. V PSN ke stažení bylo..tak vážně nevim.

Tak a to je vše přátelé. Abych Xbox Live jenom nechválil - grafika a text v PSN je mnohem ostřejší, všiml jsem si toho když jsem seděl metr před TV a fotil tyhle nesmysly. U Xbox Live je text a grafika dost často zubatá nepěkná, z dálky si toho človek nevšimne, ale.. Pak mi taky u poslední verze NXE na Xboxu chybí jedna věc, která tam podle mě před příchodem Kinectu (a s ním updatu rozhraní) určitě byla - pokud jsem si v My Xbox vybral nějakou hru, kterou vlastním a zobrazil si její info, bylo u toho krom Achievementů jestě extras - se všemi DLC, které jsou pro danou hru na Live k dispozici. Tohle tam teď, z neznámého důvodu, už neni, přitom to bylo vysoce praktické, funkční a vůbec fajn! Nicméně těhle pár chybek MS rád odpustím, tim spíš když u Sony vidím, jak špatně to celé může dopadnout. PSN je zastaralé, nepřehledné a vůbec fuj. Neblaze působí na malé děti a nevyvynuté jedince, jako já, kteří z něj pak mají noční můry a závratě. Ani jsem se nezmínil, že krom toho všeho je PSN taky pomalé. Rychlost jako taková by přímo nevadila, Live taky neni žádný rychlík, nestane se vám ale, že potvrdíle nějakou volbu a nestane se vůbec nic, žádný loading, prostě nic, až za pár vteřin začne probíhat požadovaná akce. U Live dojde vždy alespoň k překleslení obrazu, točí se nějaké loading kolečko - ano i točící kolečko mi stačí ke štěstí.

Takže děti, to je opravdu vše, teď mi můžete v komentařích vyčinit jak jsem uplně blbej a že na PS stačí zmáčknout doleva, doleva, křížek, kolečko, L1 a jsem v PS God módu kde můžu přečůrat všechny děti s Xboxem protože budu prostě lepší.

Když máme ten pátek a všude se to hemží #ff a #ffcz tagy, napadla mě taková věc o kterou bych se chtěl podělit. Ono je to celkem blbost, ale tak musím tento blog nečím živit, když uz ho mám..

Takže..

Celé je to o tom, že pokud jste na Twitteru hodně aktivní, píšete si s ostatními a retweetujete a někdo vás v rámci FF doporučí - já si vás nejspíš mezi following nepřidám. Tenhle fakt je vám asi šumák, ale možná vás zajímá proč je tomu tak. Inu, když mě nějaké doporučení zaujme, pochopitelně mrknu na timelajnu onoho twítníka, abych věděl co je to zač a jak/o čem tak běžně píše (nějaké Bio mě nezajímá, sám tam mám nicneříkající kravinu). No a tady nastává ten kámen úrazu - pokud hodně komunikujete, bude to tam samá diskuze, případně retweet, ale minimum vlastního textu, ze kterého bych mohl něco poznat. Patřím do skupiny lidí, která si stojí za tím, že Twitter není chat, tzn. pokud vidím, že 20 tweetů v řadě patří nějaké osobě, případně skupině osob, se kterými se dohadujete na srazu účastníků zájezdu po 38 letech - smůla. Pokud je to samý retweet - podobná situace, používáte možná Twitter jako agregátor nápadů/novinek a ty zajímavé šíříte dál, nic proti, ale nic pro mě. Je docela dost možné, že přes to všechno píšete zároveň zajímavé tweety, které bych i rád četl, ale kdo to má v tom mention/retweet zmatku hledat, že?

No a to je celé, je to kravina, takže pokud jste dočetli až sem, tam to zase zapoměnte a pěkný den :)

Malý offtopic hned na úvod - moje krásné Posterous téma neumí českou diakritiku v nadpisu - víte jaký je problém napsat nějaký kloudný nadpis bez ní, aby to dávalo nějaký smysl? Velký! Proto je tenhle nadpis taky tak pitomý.

Google nedávno pustil sociální službu konkurující Facebooku, bla bla bla. Všichni víme. Nyní se to tedy všude začíná hemžit články o tom, jak je to skvělé/hloupé a jestli přežije/nepřežije. Já bych se rád vyjádřil k tomu přežití - hlavní argument je, že Google+ zhyne z toho důvodu, protože uživatelé Facebooku nemají důvod přecházet někam jinam, na FB mají přátele, důvěrně to tam znají, mají rozehraný Farmville, tak k čemu by to bylo dobré... No a? To je snad dobře ne? Mě se Facebook jako nápad vždy líbil, ovšem účet jsem tam nikdy neměl (no dobře jeden fejk, který nemá žádné přátele, když se človek chce podívat na něco, co neregistrovaný nevidí jsem přeci jen vytvořil). Pokaždé mě vyděsila představa, že jakmile se tam registruju pod svým reálným jménem a začnu fungovat, objeví mě x starých spolužáků nebo přátel z dob pravěku a začnou mě bombardovat svými otravnými statusy a pozvánkami do horoucích pekel. Jasně, jejich poznávku do přátel, nebo jak to tam funguje, nemusím přijmout, ale pokud vím, tak tímto krokem padnu do skupiny divných pavouků - k čemu jako ten FB jako máš když si mě nechceš přidat. Google+ je naopak se svým systémem kruhů celkem neutrální. Není tam to slovo "přítel", když si mě někdo přidá do kruhu neznačí to, že chce být můj přítel, ale že chce sledovat to, co plodím - tzn. podobně jako na Twitteru.
Celé to zatím naplňuje mojí krásnou představu o sociální síti mířené spíše na geeky, případně lidi trochu na úrovni, pro které není vrchol dne postnout status o tom jak se včera totálně ožrali a jaká to byla hlína (foto kamaráda močícího na policejní oktávku included). To co teď Plusko představuje jsem očekával už od Diaspory, kde se to tak trochu nepovedlo - víte, že už je to rok od doby kdy pánové dostali balík peněz z Kickstarteru (včetně 10$ z mé kapsy) a co za tu dobu stihli udělat? Nic moc.. Pravda je, že pokud nebude dostatečný zájem uživatelů, může to Google zase zavřit (tak jako jeho dosavadní pokusy ve sféře sociálních sítí) a konec. Tak nějak ale věřím (nebo chci věřit) tomu, že lidí jako jsem já (kteří na tuto sociální síť čekali), nebo těch co jsou na FB, ale chtějí něco jiného, bude dostatek a služba bude žít. V ideálním stavu v jakési rovnováze - dost lidí na to aby to fungovalo a zase ne tak moc aby se tam začala cpát reklama (krásný příklad na twitteru který se velmi slusně rozjel a už se objevují zprávy o špikování reklamy do timeliny) a ptákoviny pro lidi, kteří by z toho rádi měli Facebook 2.0.
Takže uvidíme..

EDIT: Ono je to takové krkolomné, takže teď mě napadlo pěkné shrnutí - Google+ není "nový Facebook", Google+ je jiná sociální síť pro jiný typ lidí a jako taková má myslím možnost uspět.

Na včerejší WWDC konferenci Apple představil opravdu hromadu novinek jak pro iOS5 tak pro OS X Lion, který bude dostupný prakticky za pár týdnů. U jedné novinky bych se rád zastavil a názorně na ní ukázal jak má vypadat prodej nové funkce systému. Versions v Pages. O co jde? Píšete nějaký dokument, různě měníte, mažete, přidáváte. Po týdnu vám ale dojde, že první verze, jak už to tak bývá, byla stejně nejlepší a chcete se k ní vrátit. Co s tím? Dokument jste průběžně ukládali, ale kopie verzí nedělali. Právě od toho jsou tu „versions“. Stačí kliknout, aktuální dokument se přesune doleva a vpravo se zobrazí seznam všech původních verzí dokumentu. Můžete mezi nimi listovat, vrátit se k nějaké verzi, nebo jen použít část textu, obrázek do té aktuální – jednoduché, efektivní, výborné.

Ve Windows 7 je ovšem podobná funkce už dávno, stačí pravý klik na dokument (nebo jakýkoli jiný soubor, ať je to .doc nebo .exe), dát vlastnosti – předchozí verze, vybrat ze seznamu dokument s datem o kterém si myslíte, že by mohl být ten co hledáte (nebo taky ne), kliknout kopírovat, vybrat umístění a hotovo, máte obnovený dokument, o kterém záhy zjistíte, že to není ten co hledáte a celou proceduru opakujete znovu – zdlouhavé, neefektivní, skryté. Spousta běžných uživatelů o této funkci vůbec neví, přestože by jim ušetřila hodiny práce. Jak by o ní taky mohli vědět, když si Microsoft dat tu práci a tak důmyslně ji ukryl?

A o tom to přesně je, Microsoft má myslím nejvyšší čas začít něco dělat, jinak se klidně může stát, že jeho neotřesitelná pozice na trhu s OS bude za pár let ta tam.

Versions v OS X

Bez zbytečného zdržování, tedy začneme rovnou představením obou soupeřů:

- Xbox 360 Arcade, koupený v létě 2009 - klasická bílá krabice, dokoupil jsem k nemu 120GB HDD.

- PS3 Slim 160GB Black jsem si přinesl v úterý.

Předem bych chtěl oznámit, že nehodlám hodnotit kvalitu her, výkon konzolí, grafiku atd. Jde mi o globální user experince z mého běžně-uživatelského pohledu.

Začneme hezky zvenčí, takže:

Vzhled krabice - (i když je to bod celkem nepodstatný a silně individuální). PS3 se mi vždy líbila o něco víc, ať už srovnávám původní X360 (který mám) s "fat" verzí Sony, nebo nové Slim modely. PS3 mi příjde elegantnější. Když už jsme u vzhledu a potažmo u toho jak konzole zapadne do obýváku, zmíním i hluk, který běžící systém vyluzuje. Můj starý Xbox v téhle disciplíně slušně propadá - hukot který se z něj line není vůbec příjemný a to mluvím o situaci kdy je hra nainstalovaná na HDD a konzole během hraní neroztáčí mechaniku. Pokud z nějakého důvodu pustím hru přímo z DVD, hluk mě už vysloveně ruší. Slim verze Xboxu je ale podle všeho znatelně tišší. PS3 Slim je tedy oproti starému Xboxu znatelně méně hlučná, při pohybu v GUI prakticky neslyšná. Po delším hraní se ventilatory roztočí na vyšší otáčky, ale stále se to se starým Xboxem nedá vůbec srovnávat.

Ovladač - řekněme si to otevřeně, ovladač Xboxu je prostě výborný. Skvěle padne do ruky, těžký je tak akorát, všechna tlačítka jsou po ruce, analogové páčky mají vybrání, takže do nich palec přesně zapadne, paráda. Naproti tomu tu máme Dualshock, ovladač, který Sony, v prakticky nezměněné podobě, vyrábí už 13 let. Ono se sice říká "proč měnit něco, co je dobré", ale Dualshock prostě dobrý není. Když pominu fakt, že vypadá v dnešní době zastarale, byť byl jeho design ve své době možná nadčasový, tak je do me ruky malý a moc lehký - díky tomu působí i trochu levným dojmem (levný zrovna není). Ergonomicky také žádný zázrak, analogové páčky jsou narozdíl od Xboxu vypuké, vibrace ovladače příliš hrubé (když v LBP někam spadnu, celý ovladač díky vibraci začne nepěkně chrastit). Abych pouze nekritizoval, libí se mi nabíjení integrovaného akumulátoru přes USB (Xbox ma 2x AA), škoda jen, že nelze nabíjet ve standby módu konzole. Hodně mile mě překvapila přítomnost akcelerometru v těle ovladače. Když to shrnu, ovladač od PS3 není tak úplně špatný, jak se teď může zdát, ale kvalit toho od Xboxu v žádném pířípadě nedosahuje a chtělo by to po těch letech změnu. Pokud bude i PS4 opět s Dualshockem, budu si myslet, že se u Sony někdo definitivně zbláznil.

Krabice v celé své kráse.

Po otevření nic moc, mám pocit, že za mých mladých let nebyl uvnitř jen hnědý karton, ale pěkně udělané "šuplíčky" na jednotlivé pytlíky.

Celý obsah krabice. Pytlíky nejsou nijak očíslované, návod má 2 části.

Vše připraveno na stavbu :)

Good guys - Han Solo, Rebel, Luke Skywalker a C-3PO.

Bad Guys - Snowtroopers, AT-AT driver a General Veers.

Stavba začíná - základ šasi.

Zdárně pokračujeme.

První část hotová.

A stavíme nohy.

Dvě už hotové.

A už jsou přidělané k základní "budce", 3-CPO pro představu velikosti.

Zadní štíty.

A prdelka je hotová - za povšimnutí stojí zajímavé užití řidítek a hlavně "bambitek" které zde zastávají funkci výfuku :)

Přední boční kryt.

A je na místě.

Stavba "hlavy" - kabiny.

Průzor - bohužel žádný potisk, ale samolepka.

Boční blaster - kladivo + lopata..asi na sníh :)

Kabina hotová - AT-AT driver vše pro jistotu kontroluje :)

Téměř hotovo.

Boční otevíratelný kryt.

Výsuvná platforma, opět žádný potisk, pouze samoleka.

A je na místě.

AT-AT ve finální podobě - hlava se hýbe do stran, nohy mají ohybné klouby.

Komplet set včetně malého kanónu.

Detail otevřené kabiny s driverem.

Ještě jeden detail zadní části s bambitkama :)

A nakonec, co zbylo, moc toho není :)

Tak a to je vše, stavěl jsem to 3 dny, nicméně celkový čistý čas je cca 3-4h a to jsem se kochal :)

Máme tu jaro a s ním opět pravidelné čištění ulic po zimě. Bohužel, letos to bude, díky verdiktu Nejvyššího soudu z minulého roku, probíhat poněkud jinak..
O co šlo? Jisté paní z Prahy-Jinonic byla v roce 2005 otažena, v rámci blokového čištění, stará škodovka. Pokud si dobře pamatuji, paní byla tou dobou hospitalizována a tím pádem si auto nemohla sama přeparkovat. Nakonec to celé dopadlo tak, že škodovka stála na odtahovém parkovišti 2 roky a pokuta se tím pádem vyšplhala na 132tis. Žena se tedy odvolala na soud který pokutu zmírnil na, řekněme rozumných, 7 450,- což se ovšem paní stále nezdálo a Nejvyšší soud rozhodl, že TSK neměla právo auto zabavit a zároveň, že měla auto vrátit zpět. Tím vznikl precedens - pokud TSK při úklidu auto odtáhne, musí ho pak vrátit zpět na místo. Prakticky však toto není možné - všichni známe situaci s parkováním na sidištích - i kdyby TSK chtělo vrátit vůz na jeho místo, bude toho nejspíš již obsazené jiným, nehledě na to, že by se tímto procesem zdvojnásobily náklady na odtahy. TSK Praha tedy tento rok vydala tiskové prohlášení, s tím, že blokové čištění bude probíhat, ovšem bez odtahů.
Jak to tedy bude v ulicích Prahy letos vypadat? V předchozích letech si vždy našlo v ulici několik aut, které bylo nutno otáhnout - majitel zapomněl, byl na dovolené, atd. Lze předpokládat, že tento rok se najde navíc spousta chytráků kteří situace využijí a auto záměrně nechají stát na ulici ("TSK stejnak neodtahuje, tak jaké pak copak"). Někdo může namítnout, že dostanou pokutu za špatné parkovaní, ovšem jak taková věc probíhá? Zůstane mi za steračem výzva k podání vysvětlení - spousta lidí tyto lístky hází rovnou do koše, zbytek se přeci jen dostaví a odkáže se na osobu blízkou - postih = 0. Zpět k úklidu - když vám bude co 10m stát na ulici auto - uklízí se dost težko. Kličkovat s čistícím vozem mezi stojícími auty a riskovat tak jejich případné požkození také není žádné terno, takže ulice bude ve výsledku více neuklizená než uklizená. Nepořádek ze zimy zůstane, stejně tak zbytky posypového materiálu, bude se prášit, alergici budou prskat, důchodci nadávat, že za komunistů by se to nestalo.
Díky Nejvyšší soude!

Celé aktualní dílo má své slabší i lepší chvíle. Začátek, kdy uvaděčka ukazuje Ježíšovi kudy na jeviště a ten po převléknutí do hábitu kolem sebe kouká jak vyoraná myš, patří k těm slabším a divák zprvu několik minut tápe, než se "chytí" děje. Zbytek první části pak ale slušně odsýpá. Druhá část se toto tempo snaží udržet, což se bohužel moc nedaří a celkově nepůsobí příliš kompaktním dojmem. Dobře to ilustruje závěř představení, kdy Ježíš odputuje do nebe, na jevišti je tma a nikdo neví jestli už je konec, nebo bude ještě neco následovat. Zde mohu poradit - tleskejte (pokud chcete), je to opravdu konec. Ještě bych se vrátil k výstupu "mrtvého" Jidáše, který je i po zradě kupodivu v nebi, soudě podle zpívajících andělů kolem. Při odchodu jsem zaslechl jak se někdo ptal "co tam dělali ty ufouni" a opravdu, kabaretní show, kdy se ze všech směrů na jeviště valí hordy andělů/ufounů ve futuristických blištivých kostýmech a obklopují Jidáše ve stříbrném obleku á la Elvis Presley, mi přišla už trochu přehnaná.

Co se týče pěveckých výkonů, jako Ježíše jsme vyfasovali Střihavku. Jeho výkon bych hodnotil jako dobrý, i když mi přišlo, že už na to místy nemá a jeho energický projev z 90. let byl ten tam. Dasha jako Máří Magdalena příjemně překvapila, bylo ale znát, že i ona má své limity a Bára Basiková svého času některé party vytáhla mnohem dál, kdežto Dasha to raději včas ukončila. Odpustil bych ji i malé škobrtnutí, kdy se jí ve známé "Co na tom je tak zlého" podařilo prohodit 2 písmenka ve slovech. Jako Jidáš zde účinkoval "Noid" Bárta. Tohoto pána moc nemusím, zpívat podle mě příliš neumí a fakt, že si šlape na jazyk by ho měl automaticky vyloučit z muzikálů. Jestli je však stále považován za jakousi celebritu a režie ho obsadila jako tahák na diváky, nevím. Snažil se, to ano, ale k čemu je to platné. S ostatními zpěváky jsem neměl problem, chopili se role dobře a odvedli slušný výkon.

Kapitola sama pro sebe je zvuk. Část, na které u hudebních představení záleží nemalou měrou, se silně nepovedla a velice srážela celkový dojem. Celé to bylo po zvukové stránce velmi nevyvážené. Pomalejší, klidné písně, byly v pořádku, ovšem u rychlejších částí byla hlasitost témeř pokaždé jiná. Hudba živého orchestru se často změnila na jeden velký hluk a rozumět v tom lomozu pak nebylo nejen Noidovi, ale prakticky nikomu. Mistr zvukař byl nejspíš toho názoru, že čím víc volume, tim víc drama. Druhá část byla díky tomu stéle hlasitější, ke konci už rezonoval celý sál a několik diváků se u svých soused dožadovalo špuntů do uší, v obavě o svůj sluch. Korunu tomu mistr nasadil ovšem u dávno před finálním armagedonem. Krátce po začátku druhé půlky, kdy Petr zapře Ježíše, dojídal zvukový výtečník nejspís chlebíček z místního bifé a opomněl zapnout Petrovi, toho času obhajujícímu svou zradu Magdaleně, zapnout mikrofon. Představitel Petra pak musel několik dlouhých vteřin křičet do jeviště bez pomoci zesilovačů. Poté co do klimbajícího zvukaře nejspíš někdo ze zákulísí dloubnul, nahodil mikrofon na takovou úroveň, až se toho sám Petr na jevišti leknul.

To by tedy bylo asi vše, co k obnoveném představení Jesus Christ Superstar můžu napsat. I když to tak může vyznít, nebylo to celkově špatné, kvalit původního představení však zajisté nedosahuje.